Plemeno bígl

Bígl je původem plemeno vyšlechtěné v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů. Byl určený k honu zajíců, lišek a jiné zvěře. Po několik století byl bígl chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě.

Bígl je veselý pes, při práci neohrožený, velmi živý, vytrvalý a cílevědomý. Čilý,inteligentní, vyrovnané povahy. Ne náhodou je trvale dobrá nálada součástí charakteristiky, psi i feny bíglů se špatnou povahou by měli být považováni za atypické a nežádoucí. Bígl je robustní, kompaktní pes, vytvářející dojem kvality, aniž by působil hrubě. Jinými slovy: Atlet celým tělem. Bígl, který vypadá, jako by zrovna šel z fitness studia, je ale stejně tak málo typický jako štíhlý šlachovitý vyšší typ, který je u nás tak často k vidění v loveckých smečkách. Jistá je ale relativní krátkost mordy, krku a běhů, která je typická pro rasu, stejně tak jako požadovaná elegance linií siluety, která působí dojmem ušlechtilosti.

Zajímavý je popis: bígl je stále přátelský, vymýšlí si také různé rošťácké kousky, na něž očekává rovněž kamarádskou reakci. To občas vyžaduje od majitele značnou sebedisciplínu. Čilý rozhodně je: unavený nebo utahaný bígl, není-li ještě žádným veteránem, je přetěžovaný nebo žije v prostředí chudším na podněty. Nežádoucí agresivita se vztahuje nejen na členy vlastní sociální skupiny, čili rodinu majitele a psy z vlastní smečky, ale podle mého názoru stanoví také úplnou absenci přirozené ostrosti. Bíglové jsou šelmy, útočí ovšem, i když jsou v převaze, velmi zřídka. Bázliví jsou však stejně tak málo jako tehdy, když zcela instinktivně v noci vrčí nebo štěkají na podezřelé postavy.